Tonus se mění v čase. Střevo je delší po smrti člověka, kdy se tonus uvolňuje a tím se tlusté střevo prodlužuje. Průměr tlustého střeva činí 5 – 7 cm. Celková délka lidských střev je 7 metrů, z čehož vyplývá, že na tenké střevo připadá 5 metrů. Časti tlustého střeva Tlusté střevo se dělí na tři části: slepé střevo: Představuje slepý výběžek. Spojuje tenké střevo se vzestupným tračníkem. Slepé střevo má ještě apendix, což je červovitý výběžek, který často zaměňujeme celkově se slepým střevem. tračník: Jde o hlavní část tlustého střeva. Tvoří ho tračník vzestupný, příčný, sestupný a esovitá klička. konečník: Jedná se o poslední úsek střeva. Vyúsťuje ven řitním otvorem.
Poté následuje vrstva volného posunu (Tela submucosa), kterou tvoří pojivové tkáně a ve kterém hustá síť krev a lymfy plavidla běží, stejně jako a nervové vlákno plexus zvaný Plexus submucosus (Meissen plexus). Tento nervový plexus představuje takzvaný enterický nervový systém a inervuje střevo nezávisle na centrálním nervovém systému duodenum, tato vrstva obsahuje také takzvané Brunnerovy žlázy (Glandulae interstinales), které produkují různé enzymy a alkalický hlen, který je schopen neutralizovat žaludek kyselina. Další vrstva střevního svalu (tunica muscularis) je rozdělena do dvou podvrstev, jejichž vlákna probíhají různými směry: nejprve vnitřní, silně vyvinutá kruhová vrstva (stratum circulare) a poté vnější podélná vrstva (stratum longitudinale). Mezi tímto prstencem a podélnou svalovou vrstvou probíhá síť nervových vláken, plexus myentericus (Auerbach plexus), který tyto svalové vrstvy inervuje (stimuluje). Toto svalstvo je zodpovědné za vlnovitý pohyb střeva (peristaltický pohyb).
S diagnózou nádoru tenkého střeva se v onkologii nesetkáváme často. Jedná se o vzácný nádor, který tvoří 1, 5% všech nádorů zažívacího traktu. V naší republice evidujeme každoročně přibližně 150 případů. Příčiny vzniku nejsou známy. Rizikové faktory jsou definovány, ale ty se příliš neliší od jiných zhoubných nádorů. Co je tenké střevo? Tenké střevo je nejdůležitější část trávicí trubice. Dochází v něm k úplnému rozložení přijaté potravy na základní složky a k jejímu zpětnému vstřebávání. Je umístěno mezi žaludkem a tlustým střevem. Skládá se ze 3 částí, které na sebe plynule navazují. Dvanáctník ( duodenum), lačník ( jejunum) a kyčelník (ileum). Celková délka je individuální, zpravidla se pohybuje mezi 3 až 5 m při průměru 2, 5-3, 5 cm. Sliznice tenkého střeva vytváří velké množství řas a klků, pomocí nichž se zvětšuje funkční plocha sliznice. Odhaduje se, že vstřebávací povrch tenkého střeva se takto zvětší na více než 50 m 2. Co je rakovina tenkého střeva? Nádory v této lokalizaci mohou být nezhoubné ( benigní) nebo zhoubné ( maligní).
Mezi klky se potom nacházejí žlázky produkující střevní šťávy. Pohyby tenkého střeva – můžeme rozlišit dva druhy – míchací a peristaltické, které tlačí tráveninu směrem k tlustému střevu. Průchod tráveniny tenkým střevem zabere 4-8 hodin. Nemoci spojené s tenkých střevem mají často ráz zánětů, jejich původ může být znám např. infekce či autoimunitní záněty – celiakie (reakce na lepek). Další skupinou jsou nespecifické střevní záněty, kde není přesná příčina rozvoje nemoci známá, sem patří např. Crohnova nemoc, která může postihnout kteroukoli část trávicí soustavy či vysoká forma ulcerózní kolitidy. Záněty, ale také nedostatek trávicích enzymů střeva může vyústit v malabsorpční syndromy, kdy jsou nedostatečně vstřebávány živiny ze střeva a tělo má nedostatek základních živin např. vitamínů, minerálů. Zvláště u dětí může toto vést i k poruše růstu. Méně často se setkáváme s výchlipkami střeva – divertikly, nezhoubnými a zhoubnými nádory.