Američtí a čínští vědci přišli s revolucí ve skladování energie. Stlačený oxid uhličitý může najít využití jako baterie. V oblasti obnovitelných energetických zdrojů jsme možná svědky zásadního průlomu. Američtí a čínští vědci totiž pracují na mechanismu, který dokáže zabít dvě mouchy jednou ranou: uskladnění elektrické energie a snižování emisí oxidu uhličitého. Konstrukce nového druhu "baterie" je založena na stlačeném CO2. O novince informoval portál. CO2 jde pod zem Přitom se nejedná o zas až tak převratnou myšlenku. Technologie na bázi stlačeného plynu se již využívají. Uhlíková metoda se ale přece jen trochu liší. "Přemýšleli jsme, jak bychom mohli pro uskladnění energie využít oxid uhličitý, " řekl Curtis M. Oldenburg, vědec na Lawrence Berkeley National Laboratory, který na projektu pracuje. "A přišli jsme na to, že bychom jej využili jako provozní kapalinu v uzavřeném okruhu, v kterém by roztáčel turbínu, " dodal. Vědci z Berkeley na projektu spolupracují se svými čínskými kolegy z North China Electric Power University v Pekingu.
Samozřejmě prosazované jednotně. Když se náhodou našel někdo, kdo vystoupil z řady, jako svého času ředitel Semecký ve waldorfské škole v Semilech, byl zřizovatelem okamžitě odvolán. Narušoval nám jednotu a svými činy nás mohl vést k poznání, což je jak známo prvotní hřích člověka a za ten se trestalo, trestá a trestat bude, to věděl již Adam. Takže jsme se bohužel nedozvěděli, co by se stalo, kdyby semilská škola fungovala jaksi v nejednotném režimu. Odhaduji, že řada hardlinerů si oddechla. Podobně v zapomenuté kauze pražského gymnázia Zatlanka, kterému soud dokonce nařídil zahájit výuku prezenční namísto tzv. "výuky distanční", nakonec k žádné výuce nedošlo, protože gymnázium navzdory z nebe spadlé (=soudem darované) unikátní možnosti prokázat, že i v období chřipky mohou děti chodit do školy a třeba i trochu společensky fungovat, raději alibisticky zvolilo postup kasační stížnosti k vyšší soudní instanci. Takže děti zůstaly jednotně doma, gymnázium jednotně zavřené, nikdo nevybočil z řady a tak to ma byť, tak je to spravne, jak říkával nadporučík Mazurek.
Pokud by bylo odstraňováno jen 10 Gt, z dlouhodobého hlediska by to přinejlepším jen zpomalilo globální oteplování. K efektivnímu snížení stresu z globálního oteplování by musela být z koloběhu uhlíku odstraněna většina nadbytečného oxidu uhličitého a toho není nikdy možné dosáhnout pouhým sbíráním z velkých průmyslových zdrojů. Další obtížný problém je, jak se zbavit gigatun takto nashromážděného oxidu uhličitého. Je možné ho ukládat pod zem do prostor po odčerpané ropě a plynu a v Norsku se tím zabývají. Budeme muset počkat, abychom viděli, jak dobře a ekonomicky to jde. Hromadné ukládání oxidu uhličitého do podzemních rezervoárů však nese zvláštní riziko. Protože plyn je hustší než vzduch, větší množství uniklého plynu by se nahromadilo u povrchu a udusilo by všechny přítomné. K takové události došlo v přírodních podmínkách v Africe, když se stlačený oxid uhličitý pod sopečným jezerem rozlil do vesnic v údolí – celkový počet obětí byl vysoký. Nejsenzačnější nápad na odstranění oxidu uhličitého měl Klaus Lackner, když navrhl "umělé stromy".
V podstatě vyžaduje využití snadno dostupných hornin nebo půdy, které přímo chemicky nebo biochemicky reagují s atmosférickým oxidem uhličitým za vzniku snadno odstranitelného nebo ještě lépe využitelného materiálu. Jedním příkladem je mletá hornina hadec (serpentin), poměrně hojná vyvřelina, která může obsahovat až 50% oxidu hořečnatého. Produkt reakce, uhličitan hořečnatý, je stabilní bílý prášek a je možné ho využít do stavebních materiálů nebo jako složku cementu. Srozumitelný popis Lacknerových myšlenek je v knize Fixing Climate od Roberta Kunziga a Wallyho Broeckera. Zdálo by se, že vysazování stromů je rozumný způsob, jak oxid uhličitý přirozeně odstranit z atmosféry, alespoň po dobu, dokud strom nedosáhne dospělosti. Ve skutečnosti ale dnes mýcení lesů kvůli získání zemědělské půdy a na biopalivo postupuje tak rychle, že je jen malá šance, že vysazované stromy udrží krok. Mýcení lesů má přímé důsledky pro klima prostřednictvím koloběhu vody a změn atmosférického albeda a je spoluzodpovědné za velkou část emisí oxidu uhličitého.
Pokud byste chtěli dosáhnout opravdu znatelných výsledků, na neregulovatelné systémy raději zapomeňte. Pokud Vám tedy někdo bude tvrdit, že kvasnicová bomba z cukru, droždí a vody udělá zázraky, nevěřte mu. Na trhu jsou v současné době k dostání i tzv. "Co 2 Enhancers", což jsou plastové lahve s uzávěrem, skrz který oxid uhličitý proniká do vzduchu. Zde byla sice naměřená vyšší koncentrace oxidu uhličitého, ale ta je stále pro viditelný efekt nedostačující. Profesionální systémy Profesionální systémy pro dávkování CO 2 měří obsah oxidu uhličitého v jednotkách ppm (parts per million). To znamená, že měří počet částic CO 2 v milionu částic vzduchu. Optimální podíl CO 2 pro rostliny je 700-1 000 ppm, větší koncentrace jim ale nijak zvlášť neuškodí. Čím více musíte v pěstební místnosti větrat, tím více CO 2 je třeba dodávat. Samozřejmě je výhodné sladit přidávání CO 2 a větrání tak, aby před a během odsávání vzduchu nebyl oxid uhličitý do pěstírny přidáván. Naopak po vypnutí odtahového ventilátoru byste měli CO 2 do pěstírny opět dodat.
SFE oxidem uhličitým lze použít jak ve výzkumných, tak ve výrobních procesech a nemusí být nutně zaměřena na nejrozšířenější aplikace jako je extrakce tuků a olejů z potravin a rostlinného materiálu, extrakce organických sloučenin z různých typů organických a anorganických matric v laboratořích nebo v různých výrobních procesech. Co je superkritický oxid uhličitý? Oxid uhličitý je v superkritickém stavu, pokud dosáhne nebo překročí kritický bod při teplotě 31 °C a tlaku 73 atm (7, 38 MPa). V superkritickém stavu má oxid uhličitý vlastnosti jak plynné, tak kapalné fáze a nabízí tak podmínky vhodné pro extrakce s vysokou výtěžností a v krátkém čase. Změnou teploty a tlaku lze měnit intenzitu extrakce a také její vlastnosti, které mohou napodobit extrakční sílu v rozsahu od chloroformu přes dichlormetan po hexan. Tyto extrakční schopnosti mohou být využity nejen pro samotné extrakce, ale i čištění, frakcionace, louhování nebo rekrystalizace. Protože je oxid uhličitý nepolárním extrakčním činidlem, lze jeho polaritu upravit přídavkem polárního organického rozpouštědla, a tak jeho extrakční schopnosti rozšířit i o polární látky.
Ta je poté vpuštěna na lopatky vodní turbíny, jež vyrábí elektrický proud. Potíž je v tom, že přečerpávací vodní elektrárny jsou příliš nákladné. Štoly po těžbě se nemusejí budovat, stačí je pouze utěsnit, aby stlačený vzduch neunikal na povrch. Jenže uvedené využití vzduchu naráží na dva velké problémy: uhlíková stopa a nízká efektivita. Zkušenosti s dosavadním provozem největších světových "skladišť" stlačeného vzduchu, která se nacházejí ve Spojených státech a Německu, ukazují, že 45 až 55 procent energie je během stlačování ztraceno. Není totiž dosud uspokojivě vyřešeno, jak jímat odpadní teplo, které při stlačování vzniká. Kromě toho se při tomto postupu využívá i zemní plyn, a tak není výroba elektřiny za pomoci stlačeného vzduchu zcela bezemisní. -usi-