Jaká jsou nejobvyklejší volání? Ke komu vyjíždíte nejčastěji? V současné době to jsou samozřejmě covidová volání. Pandemie naprosto zásadně změnila naši práci a všechno se točí kolem ní. U každého volajícího zjišťujeme, nakolik je člověk rizikový, abychom k němu vyslali posádku v adekvátní ochraně a riziko přenosu bylo minimální nebo žádné. Když pomineme covid, nejtypičtějším pacientem záchranky je nemocný senior. Jsou to lidé, kteří jsou polymorbidní, což znamená, že se léčí s více nemocemi, a nějakým způsobem se jim přitíží. Mnohdy je opravdu nutný zásah záchranné služby, ale někdy jejich stav není tak vážný, bohužel však nemají jinou možnost než si záchranku zavolat, protože žijí sami, nejsou mobilní a nemají se na koho obrátit. Povolání záchranáře vyvolává představu, že denně řešíme zástavy srdce, dopravní nehody, pády z výšek, hromadná neštěstí a podobně, ale tak to není. Hlavní objem práce představují opravdu výjezdy ke starším lidem, kteří mají nějaký interní problém. Jediným naším nástrojem je hlas.
Více informací o ocenění najdete na webových stránkách PR Klubu.
Tedy tak, aby nebyla zahlcena ta nejbližší konkrétní, ale aby to bylo tak nějak spravedlivě rozdělené, " dodává. Se zdravotníky jen tak něco nezamává Práce zdravotníků a záchranářů zvláště v posledním roce je extrémně náročná na jejich psychickou i fyzickou stránku. "Z mého pohledu zdravotníci vůbec a myslím si, že záchranáři ještě víc, v čele s dispečery, jsou velmi velmi odolní lidé a je to až takový zvláštní živočišný druh. I díky tomu, i když ta situace už trvá tak strašně dlouho, tak to pořád vlastně všechno funguje. Jejich nasazení je absolutně neuvěřitelné. Když srovnám, co by normálního člověka srazilo na kolena, tak to zdravotník prostě ustojí a téměř to s ním nezamává. Ale není to vůbec tak, že by měl cokoliv společného s nějakou necitelností, naopak. Já si myslím, že mezi základní vlastnosti a osobnostní předpoklady všech zdravotníků určitě patří empatie a pokora, to je jednoznačné. " Na druhou stranu je podle ní potřeba si uvědomit, že zdravotníci jsou také jenom lidé. "Každý má prostě svůj příběh a spousta z nás má děti, malé děti, děti na distanční výuce, máme nedejbože nějaké nemocné příbuzné, rodinné příslušníky a tohle vše si samozřejmě nesete s sebou.
S kolegy jsme se snažili o to, aby každý, kdo přišel do služby, měl k dispozici aktuální, jasné a přehledné informace. Jaká z těch mnoha měsíců pro vás je zásadní, nejvýznamnější zkušenost? Zkušeností jsme posbírali spoustu a byť to může znít jako klišé, po tom všem si budu nejvíce pamatovat soudržnost a kolegialitu, která na pražské záchrance zafungovaly. Táhli jsme skutečně za jeden provaz, kolegyně a kolegové se nabízeli ke službám i ve svém volnu, aby si ostatní mohli odpočinout. Jeli jsme na 200 procent, abychom si se vším poradili. Celým obdobím nás také provázela obrovská podpora veřejnosti, která nám velmi pomohla, a jsme za ni nesmírně vděční. Je z tohoto období někdo pro vás mimořádný člověk, hrdina, osobnost, skupina? V tomto ohledu mezi sebou máme osobností a hrdinů miliony. Bez přehánění. Poděkování zaslouží každý, kdo v této době pomáhal ostatním. Třeba jen tím, že se choval zodpovědně a ohleduplně přispěl k tomu, že se nám podařilo pandemii zvládnout. Takovým mým osobním "symbolem" pandemie se pro mě stal konkrétní respirátor.
Jana Poštová: "Krásný den, jedna směna trvá 12 hodin. Sloužíme denní/noční služby v tak trochu jiném krátkém/dlouhém víkendu. Za 24 hodin přijmeme naše zdravotnické operační středisko přibližně 700 hovorů. Jen pro zajímavost, na začátku covidového období to bylo jednou tolik. A nakonec, ano, je to pravda, na našem zdravotnickém operačním středisku pracují i mužu a není jich zrovna málo. Zrovna nedávno jsme dávali na náš FB vtipný příspěvek, kdy na dispečinku nastala velmi neobvyklá situace - celá směna byla složena ze šesti mužů a jen jedné ženy:-). " Matěj: "Velice si vážím Vaší bohulibé práce. Jak jste se k ní dostala? Chtěla jste vždy pracovat na záchranné službě? " Jana Poštová: "Moc Vám děkuji. Jsem vystudovaná všeobecná sestra, práce sestry mě velmi bavila, ale chtěla jsem "něco víc". Na škole, na které jsem studovala byl obor zdravotnický záchranář a tak jsem si začala okolojedoucích sanitek všímat čím dál tím víc. A nakonec jsem si říkala, že to je přesně to, co bych chtěla dělat, že to je přesně ta práce, která je více než jen prací.
Zákaz platí i v okolí trojské zoo a domovů pro seniory a dalších pobytových sociálních zařízení. Párty Gastronomické podniky v Praze byly poměrně plné. Personál kontroloval doklady o dokončeném očkování nebo prodělání nemoci covid-19 v posledním půl roce. U stolů byli mnohdy více než čtyři lidé, což je v současné době maximální povolený limit, pokud nejde o členy jedné domácnosti. Podmínku ale evidentně mnozí nesplňovali, restauratéři většinou toto nezjišťovali. Na Václavském náměstí v Praze vítali lidé nový rok pyrotechnikou. Stovky oslavujících bez roušek, z větší části cizinců, dlouho přes půlnoc přihlížely odpalování dělbuchů a jiných volně prodejných pyrotechnických výrobků. Policie přítomné z amplionů informovala o stávajících pravidlech. Vzhledem k příznivému počasí a na prosinec vysokým teplotám bylo v pražských ulicích mnoho lidí i přes výzvu ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09), aby se lidé kvůli pokračujícímu šíření koronavirové nákazy vyhnuli zbytečným kontaktům.
V první části odborníci své kandidáty nominují a následně vyberou ve dvou kolech toho, kdo podle nich nejlépe splňuje kritéria pro udělení Ceny. Výroční cena Mluvčí roku je udělována v těchto kategoriích: Nejlepší mluvčí veřejného sektoru Nejlepší mluvčí soukromého sektoru PR tým roku A právě prvně jmenovanou kategorii pro rok 2020 ovládla Jana Poštová ze Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy. "Je to pro mě obrovská čest a beru to jako závazek ještě více se zlepšovat v tom, co dělám, " uvedla v reakci na ocenění pro webové stránky pořadatele soutěže. Bc. Jana Poštová je tváří pražské záchranky již několik let. Kromě pozice tiskové mluvčí je také operátorkou Zdravotnického operačního střediska ZZS HMP. Záchranka je pro ní srdeční záležitost, což ví každý, co s ní kdy přišel do kontaktu. Ocenění v podobě prvního místa v soutěži tiskových mluvčí své kategorie získala naprosto zaslouženě a za web Modrahvezdazivota. c z jí gratulujeme! Foto a info: PR Klub
Loňské ocenění nejlepší mluvčí ve veřejném sektoru jste vnímala jako závazek ke zlepšování v tom, co děláte. V jaké oblasti jste se za uplynulý covidový rok posunula nejvíce? Ten závazek jsem si vzala k srdci, mám jej stále na paměti a snažím se, seč to jen jde, jej naplňovat. Absolvovala jsem několik školení, zaměřených například na mluvený projev nebo komunikaci s médii. Díky skvělým odborníkům, kteří pro nás školení připravili, jsem se utvrdila v tom, že se člověk může v práci zlepšovat a posouvat neustále. I po letech praxe vám může někdo "otevřít oči" a přivést vás na nové nápady. Už se těším na další kurzy. V jaké sféře komunikace byl pro Vás rok 2021 nejvíce odlišný od těch předchozích? Po podstatnou část roku pro nás byl nadále hlavním komunikačním tématem směrem k veřejnosti i v rámci interní komunikace covid-19. Mediálně velmi sledované byly mezikrajské transporty covid pozitivních pacientů, kterých se účastnily posádky našich speciálních vozidel. Po téměř dvouleté přestávce způsobené koronavirovou pandemií jsme se mohli opět zapojit do velkých cvičení, jako například teď v říjnu v Nové budově Národního Muzea, což také bývají akce, které poutají poměrně velkou pozornost.
Jano, dispečink, práce s lidmi po telefonu, navíc v takovém oboru, to je pro většinu lidí hororová představa. Vy mi ale přijdete jako nejšťastnější operátorka na světě. Právě proto, že jde o komunikaci s lidmi, je ta práce neuvěřitelně psychicky náročná. Dispečer záchranky je dokonce podle jednoho výzkumu nejrizikovější povolání, co se týče syndromu vyhoření. Je to složitá práce, náročná, ale zároveň také krásná. Takže ano, šťastná jsem a baví mě to, a přestože teď už jsem hlavně tisková mluvčí, pořád si udržuji profesní úvazek a sloužím dvě až tři směny za měsíc, abych si udržela odbornost a byla v kontaktu s lidmi. Zkuste popsat, co přesně je na povolání dispečera tak náročné. Je to prosté. Jste profesionální zdravotník, odborník na problematiku, kterou řešíte. Víte, co máte dělat a jak to máte dělat, a kdybyste na tom daném místě byl, uděláte to. Jenže vy to udělat nemůžete. S těmi lidmi můžete jenom mluvit a musíte je přesvědčit, aby dělali to, co potřebujete. Když jsem studovala, sama jsem si říkala, že ta práce musí být strašná nuda, a dodnes si to myslí i laická veřejnost.