Teprve v roce 1971 jí byl přiznán statut regulérní terapie. Na počátku chronického hemodialyzačního programu v 60. letech 20. století byl jako úspěch hodnocen fakt, že pacient nezemřel. Již v tomto období můžeme ve světě, zejména v USA, vysledovat počátky zájmu o psychosociální problematiku v oblasti dialyzačního léčení. Postupně se tyto snahy začaly rozšiřovat i u nás. Dialýza u nás Dialyzátor na principu tohoto švédského lékaře byl použit v roce 1955 na II. interní klinice 1. lékařské fakulty v Praze. U nás vůbec poprvé podstoupila hemodialýzu osmnáctiletá pacientka a Praha se tak po Vídni, Hamburku, Curychu a švédském Lundu stala pátým městem v Evropě, v němž lékaři úspěšně zavedli dialyzační léčbu. V podstatě lze říct, že nefrologie jako samostatný obor v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze vznikla. Profesor Brod, zakladatel české nefrologie, nastoupil na I. interní kliniku nemocnice již v roce 1937, ale nefrologie jako klinický obor se tu konstituovala teprve po druhé světové válce po jeho návratu ze zahraničí.
Díky tomu může být pacient referován do specializovaného nefrologického pracoviště a zahájena léčba. Cílem je zpomalit rozvoj onemocnění a snížit nutnost dialyzační léčby, " popisuje docentka Ryšavá. Test: Zjistěte své aktuální riziko onemocnění ledvin Omyl č. 3: Mám dědičnou predispozici, stejně s tím nic neudělám Neplatí, že se onemocnění ledvin rozvine u každého, kdo k němu má dědičnou predispozici nebo je v rizikové skupině. Riziko lze snižovat především zdravým životním stylem. Tedy racionální stravou bez nadbytku tuků, dostatečným příjmem tekutin (2–2, 5 l/den) a pohybem (10 000 kroků denně), omezením alkoholu a nekouřením. Také je vhodné nepřehánět užívání volně prodejných analgetik, jako je ibuprofen. To jsou jednoduché základy dostupné každému, které pomáhají riziko snižovat. Rizikové faktory pro onemocnění ledvin cukrovka, a to zvláště tehdy, trvá-li onemocnění déle jak 5 let, vysoký krevní tlak, ateroskleróza, zvýšená hladina cholesterolu v krvi, častá infekční onemocnění močového ústrojí, věk nad 60 let, kouření, nadměrného pití alkoholu, nedodržování pitného režimu, časté užívání léků proti bolesti (analgetik) a některých antibiotik, Více v článku Fungují vám ledviny?
Hojná konzumace smažených jídel, alkoholu, nezdravá strava spojená s přejídáním se, sedavý způsob života, nadměrné užívání léků proti bolesti, kouření, cukrovka, vysoký krevní tlak, chronický stres – to vše přispívá k onemocnění ledvin. "Proto je nesmírně důležité, aby člověk pravidelně absolvoval preventivní prohlídky, kde si nechá vyšetřit své ledviny, " uvádí MUDr. Vladimíra Bednářová, CSc. Selhání ledvin Selhání ledvin má dvě formy: akutní a chronické. Akutní selhání ledvin je náhlé selhání ledvin a podle příčiny se dá někdy vyléčit. Pokud ledviny mají dlouhodobě zhoršenou funkci, hovoříme o chronickém onemocnění ledvin, které může skončit úplným selháním ledvin. To, na rozdíl od akutního, probíhá často nepozorovaně, protože ledviny nás "nebolí". "O chronickém selhání ledvin mluvíme většinou v případě, že ledviny plní svou funkci na méně než 10%. Ledviny mohou svou funkci postupně ztrácet několik let, než k jejich selhání dojde, " vysvětluje MUDr. Bednářová. Teprve v posledním stádiu nedostatečnosti ledvin se mohou objevit některé příznaky jako například bolesti hlavy, dolních končetin, dále nevolnost, zvracení, závratě, suchá kůže a nepříjemný zápach z úst.
Vzhledem k vysokému počtu pacientů trpících chronickými nemocemi ledvin by se prevence měla stát samozřejmou součástí našeho života. Stejně jako chodíme k zubaři, měli bychom navštěvovat svého praktického lékaře, který může základními metodami hrozící nemoc včas rozpoznat. Pak je zcela nutné vyhledat nefrologa.
Začátky nefrologie jako samostatného interního oboru byly československé a sahají do první poloviny minulého století a jejich rozvoj nastává od 70. let. Nefrologie se na Slovensku vyvíjela v propojení s českou a mimořádnou úlohu sehrál především právě profesor Brod svojí aktivitou v prosazování klinické nefrologie. Jeho aktivita v tomto směru byla obdivuhodná nejen z vědeckého a odborného hlediska, ale i z hlediska vzdělávání nefrologů. V první polovině 50. let minulého století se nefrologie jako klinický obor začala rozvíjet také na II. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V roce 1955 zde byla zásluhou profesora Vančury instalována první "umělá ledvina" Alwallova typu nejen v tehdejším Československu, ale v celé střední a východní Evropě. Dne 9. prosince 1955 byla přijata z venkovské nemocnice osmnáctiletá pacientka, která požila několikanásobně smrtelnou dávku sublimátu a byla indikována k první hemodialýze. Pro léčbu umělou ledvinou byl ustanoven tým ve složení doktor Mirko Chytil – vedoucí týmu – a medik Severin Daum pro technické zajištění umělé ledviny.
V roce 1965 byla zahájena dialyzační léčba nemocných s vleklým selháním ledvin. Postupem doby se dialýza u nás stala samozřejmou součástí medicínských postupů, tak jak je tomu v současnosti. Uznání nefrologie jako samostatného specializačního oboru proběhlo až po roce 1981, kdy lékaři složili z nefrologie první atestační zkoušky. Léčba umělou ledvinou přinesla obrovský pokrok – životně důležitý orgán se podařilo nahradit přístrojem. Tím se pacientům s akutními potížemi umožnil návrat do často až zcela běžného života a chronickým pacientům se díky hemodialýze život mnohdy významně prodloužil. Počet pacientů léčených hemodialýzou se neustále zvyšuje. Zatímco v roce 1991 šlo v České republice o 2 064 pacientů, v roce 2018 se jich léčilo již 8 757. Z toho tvoří 46% diabetici a 73% pacientů tvoří lidé nad šedesát let. Celosvětově se pomocí hemodialýzy léčí téměř dva miliony lidí. Poradna Zeptejte se, poradíme Nebojte se mluvit o zdravotních problémech a věcech, které s tím souvisejí. Zeptejte se nás na to, co vás trápí, a my vám poradíme.
Před 1 hodinou Jejich onemocnění většinou nebolí. Když už se nějak projeví, může být pozdě na léčbu a na řadu přichází dialýza nebo transplantace. Prevence onemocnění ledvin je přitom jednoduchá a dostupná každému. Jak jste na tom se znalostí jednoho z našich nejdůležitějších orgánů? Funkční ledviny jsou zcela zásadní pro správné fungování celého organismu. Jsou dokonalou čističkou krve; jsme-li v klidu, přečerpají jí přibližně 1, 2 litru za minutu. Ledviny nejenže filtrují krev, ale mají také za úkol vylučovat z organismu škodliviny, a naopak zpětně vstřebávat pro organismus důležité látky. Plnohodnotný život lze žít i s jedním funkčním orgánem. To jsou fakta, na druhé straně se setkáváme s řadou omylů na toto téma. Odborníci z České nefrologické společnosti upozorňují na nejčastější mýty o ledvinách:
O rok později se nemocní na přístroj napojovali pomocí skleněných kanyl zavedených do cév. Jeho umělá ledvina se skládala s horizontálně upevněného válce z dřevěných lišt. Na něm byla navinuta celofánová hadice. Krví naplněná hadice se otáčením válce dostávala do styku s dialyzačním roztokem v horizontálně uložené vaně, do níž byl válec z poloviny ponořený. Hadice se opakovaně plnila krví nemocného a po dialýze se mu vracela zpět. Roku 1945 tentýž lékař dokázal, že je možné zachránit život nemocným s náhlým selháním ledvin. Úspěšně vyléčil pacientku s akutním hepatorenálním syndromem. To bylo velkým přínosem pro nemocné s tímto selháním. Vše se potvrdilo výbornými výsledky během války v Koreji. Úmrtnost u těžkých zranění se selháním ledvin klesla o 30%. Smrtící nástroj Roku 1950 použil švédský lékař Nils Alwall k hemodialýze vertikálně postavený buben, na němž byla navinuta hadice z celofánu. Jeho úspěchy vedly k využívání tohoto typu dialyzátoru v evropském měřítku. V roce 1955 byla "umělá ledvina" senzací, ale až do roku 1960 se jí běžně říkalo "smrtící nástroj", a to i přesto, že v tomto období už měla svůj význam v léčebné praxi.
Po vypuštění velkého objemu ascitické tekutiny se pacientův stav výrazně horšil, proto Hales navrhl nahradit část vypuštěné tekutiny červeným vínem ředěným vodou v poměru 2: 1. První pokusy s peritoneální dialýzou u pacientů byly prováděny pomocí jehly, kterou se roztok napouštěl i vypouštěl. Po celou dobu léčby se nemocný nemohl pohybovat. Nikdo si však v této době netroufal na chronické doživotní používání dialýzy. Proto byli léčeni pouze nemocní s akutním selháním, u kterých se předpokládalo, že se po několika dialýzách funkce ledvin obnoví. Celofánová hadice a válec První neúspěšnou klinickou dialýzu člověka provedl německý lékař G. Haas v roce 1928. Několik chronicky nemocných roku 1943 napojil na svou bubnovou ledvinu holandský lékař W. Kolff a vedl první hemodialýzu, všichni pacienti však zemřeli. Dialyzační membrána byla z celofánu s protisrážlivým prostředkem heparin, který byl objeven v roce 1919. Krev se odebírala nemocnému a přenášela se do přístroje, po očištění byla vrácena do žil pacienta.