Americké letectvo - USAAF 17. 12. 2008 Organizace Základní jednotkou USAAF, které vzniklo 20. června 1941 z USAAC (United States Army Air Corps), byla Group (skupina). Group se skládala ze tří Squadron (perutí) stejného určení – Fighter (stíhací), dříve Pursuit (stíhací), Bombardment (bombardovací), Reconnaissance (průzkumný), atd. Squadron většinou disponovala 16 letouny. Z několika Group se skládal Wing. Wing byl stejně jako Group a Squadron označován arabskou pořadovou číslicí. Vyšším organizačním a administrativním stupněm byla Division (letecká divize) a Command (letecké velitelství). Division se skládala z několika Wingů a označovala se arabskou pořadovou číslicí. Command spadalo pod velitelství Air Force (letecké armády) a označovalo se římskou pořadovou číslicí. Command bylo vytvořeno různého určení (např. : v 9th AF se nacházelo IX. TAC - Tactical Air Command - a také IX. FC – Fighter Command). Administrativně téměř samostatnou jednotkou byla Air Force (letecká armáda). Ta se skládala z Division a Command.
Největší pozornost je věnována osádce legendárního amerického bombardéru B-24 "Flak Shak III", sestřeleného... Umírali i za naší svobodu, nezapomínáme... Autor: Vlastimil Hela Na konci srpna 1944 se střetli piloti amerických bombardérů, kteří útočili na strategické cíle v Protektorátu, a němečtí stíhači. Všech sedm amerických letounů podlehlo německému útoku, většina z nich dopadla na zem v prostoru Bílých... počet titulů na stránku: Stránkování: 1 2 | Strana 1. z 2 | > >> i Webové stránky používají pro správné fungování soubory cookies. Více informací. Knihkupectví – online prodej | ABZ Knihy, a. s.
Výcvik byl intenzivní, prvních deset osádek provádělo na tomto jediném stroji samostatné lety již v srpnu 1944. Bombardéry B-17 a B-24 u 45. těžké bombardovací letecké divize V průběhu druhé světové války s postupem Rudé armády na západ nastala doba, kdy to měly americké bombardéry a jejich doprovodné stíhačky od mnoha svých cílů blíže k Sovětům než na svou stranu. V případě poškození letounu, kdy měla osádka oprávněné obavy, že stroj dlouhou cestu zpět už nevydrží, zbývala možnost dostat se přes východní frontu a pak nouzově přistát. Navíc už od června do září 1944 probíhala operace Frantic, tedy kyvadlové nálety USAAF. Letouny po bombardování cíle (většinou v Rumunsku nebo v Maďarsku, ale i v okupovaném Polsku a nejméně v samotném Německu) pokračovaly na sovětská letiště Poltava, Myrhorod nebo Pyrjatyn (to poslední bylo určeno pro doprovodné stíhačky) na Ukrajině. A zpravidla o den dva později se vydaly zpět s novým nákladem pum, který cestou opět použily. Operace Frantic se týkala bombardérů B-17, bombardéry B-24 se zúčastnily pouze ve stopovém množství.
a b Nejlépe hodnocené knihy z kategorie Vojenské letectvo – Spojené státy americké: (e-book) Zákon cti Makos, Adam; Alexander, Larry skladem Naše cena: 175 Kč Pod palbou 2 Šašek, Jiří; Kaššák, Peter 5 dní Naše cena: 186 Kč Military BOX Autor: Chris Kyle; Scott McEwen; Jim DeFelice; Ben Macintyre; Donald L. Miller Obsáhlá monografie věnovaná osudům amerických letců, příslušníků skupin 8. letecké armády, kteří v době druhé světové války bombardovali strategické cíle nad německým územím. Základny amerických bombardovacích skupin byly rozmístěny ve... Dostupnost: skladem i Válka nad alejí MiGů Autor: Marek Brzkovský Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt. Ze začátku to ale vypadalo na jednoduché vítězství Severní... 5 pracovních dní 3 pracovní dny 6 pracovních dní Pekelní andělé (e-kniha) Autor: Jay A. Stout – Spojené státy nebyly v době vypuknutí druhé světové války v žádném případě připraveny na vstup do ní.
Tudíž USAAF podléhalo Generalu George Catlett Marshallovi – Chief of Staff of the Army (náčelník štábu armády). USAAF mělo svého zástupce také v Joint Chiefs of Staff (Spojených náčelnících štábů) – orgán, kde zasedali američtí i britští zástupci jednotlivých armádních složek (US Navy - Royal Navy, RAF – USAAF, atd. ). Archiv Kalendář << září / 2019 >>
Další krytí mu zajišťovala bitevní loď Malaya, letadlové lodě Argus a Eagle, tři křižníky a osm torpédoborců. Maltská obrana vyslala do vzduchu průzkumného pilota, aby se podíval, jak to vypadá u nepřítele. Jeho zprávy nebyly příliš povzbudivé: ohlásil, že oběma konvojům plují do cesty dvě italské bitevní lodě ve společnosti čtyř křižníků a deseti torpédoborců, a současně že se další dva křižníky s doprovodnými torpédoborci přesouvají do Palerma, aby byly v pohotovosti. Letecký průzkum také odhalil, že na sicilských letištích se ve značném počtu soustředilo německé a italské letectvo. "Předpokládá se, že je ve stavu připravenosti zaútočit na dva konvoje, " uvádí válečný deník obránců Malty. Třídenní boj na moři Obě strany na sebe narazily 13. června 1942 a boj mezi nimi trval téměř tři dny. Na konvoj zaútočila nejdříve německá a italská letadla, jimž se podařilo potopit obchodní loď Bhutan a dvě lodě poškodit natolik, že se musely vrátit do Alexandrie. Po nich napadlo transport pět německých rychlých člunů, jež potopily jeden torpédoborec a vyřadily jeden křižník, který opět donutily k návratu do Alexandrie.
I za krátkou existenci odvedl letoun P-82 (dvě svařené P-51) skvělou službu, a to zejména v Korejské válce. Konstrukce vojenských letadel je poměrně předvídatelná, neboť v průběhu jejich vývoje vznikly předem stanovené pokyny pro stavbu. I navzdory tomu však vznikla celá řada naprosto výjimečných letounů. Jedním z nich byl právě P-51, který byl vytvořen svařením dvou trupů namontovaných na jednom křídle. Twin-Mustang P-82 (nebo též F-82) je tak jedním z nejpodivnějších letadel, které kdy vstoupilo do služeb amerického letectva. Proč vznikl a k čemu měl letectvu sloužit? Nepokoje, které se odehrávaly uprostřed oceánu, byly zaměřeny především na ostrovy a námořní bitvy, což vyžadovalo jinou taktiku než pozemní bitvy v Evropě. Když se Amerika stavěla proti Japonsku, byly bombardéry nedílnou součástí taktiky boje a ničily nepřátelské síly i celé základny. Měly však zásadní nevýhodu, a sice že byly poněkud lehkými cíli, a navíc nabízely špatnou manévrovatelnou. Piloti tehdejších letadel tak špatně snášeli dlouhé hodiny nepřetržitého letu v drsných podmínkách kokpitu.
Do konce války v Evropě, resp. se uvádí do poloviny května 1945, se Sovětům podařilo v Evropě nalézt 161 amerických letadel v následujícím typovém složení bez rozlišení verzí: 73 bombardérů B-17, 73 – tedy stejné množství – bombardérů B-24, 14 stíhaček P-51 a jednu stíhačku P-38. Z toho jich bylo 68 ve velmi špatném stavu použitelných v nejlepším případě jako zdroje náhradních dílů a naopak čtrnáct z těch zachovalejších Sověti Američanům vrátili. Služba posledních exemplářů Pe-8 v roli těžkého bombardéru se chýlila k neodvratnému konci. Do příchodu zcela nového typu měly být alespoň provizorně do služby zařazeny kořistní stroje B-17 a B-24. Ten zcela nový typ vyvíjel od roku 1943 Tupolev jako projekt "letadla č. 64". Nakonec však v polovině roku 1945 dostal od Stalina za úkol připravit kopii americké superpevnosti B-29. Tak vznikl Tupolev Tu-4, jehož prototyp vzlétl v roce 1947. Všechny sovětské bombardéry B-17 a B-24 určené pro operační použití putovaly ke 45. těžké bombardovací letecké divizi (nástupkyně již dříve zmíněné 45. letecké divize dalekého dosahu).
Pokud potřebujete poradit, či nám chcete prostě jen něco sdělit, kontaktujte nás na níže uvedené adrese. Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde. © 2001–2022 Všechna práva vyhrazena.