Určitý a neurčitý tvar sloves - YouTube
Jste tu poprvé? Prohlédněte si více informací o Umíme nebo se podívejte video se stručným představením. Nadřazené: Slovesa Předcházející: Slovesný způsob V češtině rozlišujeme slovesné tvary určité a neurčité. Určité slovesné tvary jsou takové, které vyjadřují určitou osobu (např. dělám vyjadřuje 1. osobu). Další příklady: chtěli jsme, bydlí, budou odpovídat, koukali bychom, běž. Neurčité slovesné tvary jsou takové, které osobu samy nevyjadřují. Řadíme mezi ně: Infinitiv Je základním tvarem slovesa. Končí na -t: pracovat, běhat, zpívat. Příčestí minulé (činné) Tvoří součást tvaru slovesa v minulém čase. Končí na -l, -la, -lo, -li, -ly, -la: plaval, plavala, plavalo, plavali, plavaly, plavala. Příčestí trpné Tvoří součást tvaru slovesa v trpném rodě. Končí na -n, -na, -no, -ni, -ny, -na nebo -t, -ta, -to, -ti, -ty, -ta: nesen, nesena, neseno, dobyti, dobyty, dobyta. Přechodníky Knižní tvary sloves, které se dnes již nevyužívají: nesouc, držíc, udělavši. Viz samostatné téma Přechodníky.
Gramatické auxiliáry jsou finita tantum. (b) Formu VF má lexikální auxiliár, tj. ↗spona, je-li sloveso opatřeno pasivní morfologií a je-li ve větě verbální komplex v pozici přísudku: jse‑m zkoušen, buď‑Ø zkoušen; viz ↗pasivum. Lexikální auxiliár má jiné finitní tvary než auxiliár gramatický (viz ↗auxiliár; tam i o dalších rozdílech mezi oběma auxiliáry). Tvar VF má klíčový význam v syntaxi věty. Je tomu tak proto, že rysy finitnosti (osoba a číslo), které sloveso získává v relaci subjekt-predikátové shody sdílením s rysy osoba a číslo subjektové pozice (viz výše), jsou ve vztahu s tím, že jen sloveso vybavené finitní flexí má subjekt s nom., a tedy vyjádřitelný slyšitelnou ↗nominální skupinou: Petr trpí‑Ø × *Petr trpě‑t; Petr trpěn je gramaticky ok, jen je-li povrchovou realizací struktury s VF Petr je‑Ø trpěn. Tento evidentní vztah mezi finitností slovesa a nominativem podmětu se tradičně vykládá tak, že rysy finitnosti přidělují subjektu nom. ; mainstreamově v klasické generativní gramatice, v rámci ↗MVT ✍Karlík (2000).
Přistoupíme-li k probírání podmiňovacího způsobu minulého, pak ve složeném tvaru určitém byl bych volal určíme byl jako příčestí minulé pomocného slovesa býti, bych opět jako zvláštní tvar určitý (slovesa býti) a volal opět jako příčestí minulé. 2) U výpustek typu Práce udělána včas, užívaných např. v titulcích novin (vypuštěno je / byla), se 3. osoba v téže větě bez výpustky projevuje právě na tomto určitém tvaru 3. je, byla – nikoli na příčestí trpném. Tvar udělána tu můžeme hodnotit buď jako tvar určitý s výpustkou, nebo jako tvar neurčitý. Přikláním se k druhé možnosti, ale v takovýchto opravdu hraničních případech je důležitější, aby žáci jev pochopili a dokázali verbálně vystihnout jeho podstatu, než se zaplétat do marných sporů o nálepku. 3) U výpustek Já tam šel včera je situace analogická (vypuštěno jsem). ZMŠ tento případ uvádí, ale ani zde neříká, jak jej určit při rozboru. Doporučuji podobný pohled na jev jako v předchozím bodu. Samozřejmě je ale velký rozdíl mezi typem já tam šel a on tam šel: v prvním případě jde o výpustku mluvnicky nesystémovou a hovorovou, ve druhém o výpustku historickou, z hlediska dnešního (synchronního) však mluvnicky naprosto systémovou.
Dobr� den, moc pros�m o radu. Ur�it� slovesn� tvar je: a) poznav b) vyl�hlo jsem se c) postaven d) troubit D�kuji moc za radu p�edem. Jeliko� u ur�it�ho slovesn�ho tvaru se m� d�t ur�it osoba a ��slo, tak jsem v�hala mezi b a c, ale pak jsem zjistila, �e neur�it� slovesn� tvar je p���est� minul� (b) a i sloveso v trpn�m rod� (c), tak�e jsem te� �pln� zmaten�. D�kuji za pomoc. Odpov�d�t na ot�zku
Dotaz: Chtěla bych se zeptat, jak mi vysvětlíte slovesné tvary neurčité. Děkuji. Slečna A. P. Odpověď ASČ: Rozsah i obsah odpovědi závisí na tom, zda dotaz směřuje na učivo základní školy, nebo střední školy. Tazatelka to nespecifikovala, podáme tedy komplexní poučení pro střední školy, jež učitel školy základní jistě vhodně zúží (např. o přechodníky aj. ). Neurčité slovesné tvary jsou takové, které netvoří (a tedy ani nemají) určitou osobu, tj. 1., 2., 3. os. kteréhokoli z obou čísel. Určité slovesné tvary jsou naopak takové, které určitou osobu tvoří (mají). Neurčitými slovesnými tvary jsou: a) infinitiv: chodit, péct; b) příčestí činné = minulé: dělal, dělala, dělalo; dělali, dělaly, dělala; c) příčestí trpné: udělán, udělána, uděláno, uděláni, udělány, udělána; d) přechodník přítomný činný: dělaje, dělajíc, dělajíce; e) přechodník přítomný trpný: jsa dělán / jsouc dělána, děláno, jsouce děláni, dělány, dělána; f) přechodník minulý činný: přistoupiv, přistoupivši, přistoupivše; g) přechodník minulý trpný: byv vyzván / byvši vyzvána, vyzváno, byvše vyzváni, vyzvány, vyzvána.